Méně odpadků a plastu? S 5 tipy od blogerky Weef to půjde i vám

Míň věcí, víc zážitků. Tak zní heslo, jímž se řídí Veronika Šubrtová, kterou budete znát spíš pod jménem Weef. Prostřednictvím sociálních sítí, na kterých je velmi oblíbená, skvěle předává svou vizi dál. Cestuje, ukazuje, že se dá žít způsobem co nejšetrnějším k přírodě, nejen o tom točí videa a v současné době pracuje na filmu BanglaKIDS – výtěžek z něj poputuje do chudinského slumu v Bangladéši. Jaký je její cíl, čeho se nevzdá a jak můžete nastartovat eko způsob života vy? I to prozradí v tomto rozhovoru.

Setkávám se s přístupem „všechno, nebo nic” a pak „jeden nic nezmůže”. Už je mi to jedno. Já jsem pro i sebemenší změnu, kterou je člověk ochoten pro planetu udělat.

— Weef

Kdy ses poprvé začala zajímat o eko tematiku a co tě k tomu vedlo?

Už jako malá holka jsem se učila od mámy sbírat odpad v lese během procházky se psem. Přišlo mi to zprvu jako pruda, ale postupem času jsem byla nesmírně vděčná za tuhle rutinu. Právě odpad v přírodě, tentokrát na pláži v Portugalsku, kde jsem před pár lety žila s přítelem, odstartoval můj zájem o tuto problematiku. Na základě toho jsem objevila „zero“ waste životní styl a už to jelo.

Inspiruješ stovky lidí k lepšímu životnímu stylu a odvádíš super práci! Narazíš i přesto někdy na „hatery“?

Jo jo, to k tomu patří. Jde-li o diskuzi, jsem za ni vděčná, i když někdy je to spíš vypsání názoru a čau. Setkávám se nejčastěji s přístupem „všechno, nebo nic” a pak „jeden nic nezmůže”. Už je mi to jedno. Já jsem pro i sebemenší změnu, kterou je člověk ochoten pro planetu udělat. Každý jsme jiný, máme jiné potřeby a jsme pořád jen lidi.

Snažíš se přesvědčit o přínosech eko stylu života i starší generace, které to, aspoň myslím, neřeší tolik jako mladší?

Je fakt, že naše generace a generace Z se o téma ekologie zajímá hodně. Je to pochopitelný, teče nám do bot. My tady budeme ještě nějakej ten pátek a nechceme se procházet jen malým kusem přírody, kterej nám zbyde, pokud se k této problematice nepostavíme jinak. Abych se ale vrátila k dotazu, nikoho nepřesvědčuju. Jen inspiruju a primárně jsou to lidi do 35 let, ale i starší se najdou.

Hodně se mluví o zero waste, vhodnější pojmenování je ale minimalizace odpadu, že? Zero waste by znamenalo, že opravdu nevyprodukujeme žádný odpad, což dodrží asi opravdu jen minimum lidí. Stále se ale tohle spojení používá. Proč?

Používá. Podle mě je to marketing a já to chápu. Když to před lety začínalo, nikoho by nezajímal nějaký článek o minimalizaci odpadu. Boom byl, když přišla holka a řekla, že produkuje nulovej odpad nebo „můj odpad se vejde do této malé sklenice“. A zero waste je ale i recyklace a točení materiálu. Takže je to reálný, ale záleží i na lokaci, ve které žiješ. Souhlasim, že pojmenování minimalizace odpadu je lepší. Já vždy dávám tu nulu („zero”) od uvozovek.

Prozradíš nám, co běžně nosíš ve své kabelce nebo batůžku? Vsadím se, že ukrývá pár eko vymožeností.

Vždycky je tam taška na nákupy, plátěné pytlíky na pečivo, ovoce, lahev s vodou, set s příborem a brčkem a sem tam, když je potřeba, uzavíratelný hrnek na kafčo nebo jiný drink.

Hodně cestuješ. Je něco, bez čeho se na cestách neobejdeš?

Mobil, foťák, pas a peníze. Jinak záleží na typu cestování, výletu. Obecně si s sebou ale beru především techniku na natáčení, notebook na editaci, psaní, práci, nějaké oblečení, boty, kosmetickou taštičku, dobrou bundu, obuv, pašmínu nebo šálu, brýle a hurá do světa.

Když přijdeš na festival nebo podobnou akci, kde mají drinky jen do plastových kelímků, co děláš?

Pokud jsem byla připravená na to, že tam jdu, mám vlastní nádobu na drink. Pokud ne a ocitla jsem se někde s přáteli, optám se na jinou variantu. Pokud by mi nemohli vyhovět, vzala bych si jeden a ten točila celej večer.

Už bych na nákup bez tašky nešla a balenou vodu si nekoupila. To je prostě základ. 

— Weef

Je těžká cesta z „normální“ holky k zero waste?

Záleží asi, jak to vnímáš, kde bydlíš, jestli tě to baví nebo ne a jak definuješ to námi už jednou zmíněný „zero”. Já doporučuju postupně. Žádný honem a vše naráz. To je pak nejen těžký, ale i na hlavu.

Co je pro tebe nejzásadnější dodržovat?

Už bych na nákup bez tašky nešla a balenou vodu si nekoupila. To je prostě základ. Nejde ale úplně říct, co je nezásadnější, protože se postupně nabaluje více a více informací o tom, co můžeš dělat jinak a líp právě v souladu s přírodou.

Mají někdy v obchodě problém s tím, že máš svoje vlastní pytlíky na ovoce a pečivo?

Nemají. Jen někdy blbě koukají. Ale já si většinu jdu na samoobslužnou pokladnu. Vyhovuje mi to.

Slyšela jsem, že se odličuješ olivovým olejem s vodou. Je to tak? A co když jsi v zahraničí?

Teď jsem přešla na kokosák. Ten totiž používám na zuby, vozím ho na cesty v malém balení. Takže teď jen ponořím bavlněný tamponek do kokosového oleje a je to.

Je něco, čeho se nevzdáš, i když to není úplně v souladu s tímto stylem života?

Cestování letadlem. Narazila jsem na tenhle konflikt v sobě před rokem. Nebyla jsem si úplně jistá, co mám dělat. Protože se mi začalo stávat, že mě lidi soudili. Když jsem teda ta „EKO” holka, tak jakto, že lítám? Což je mimo jiný taky náročný. Moje hlavní motto souvisí s cestováním, ale zabředla jsem i do tématu Pro čistší planetu. Takže jsem to měla na talíři.

Pořád jsem si o tom četla, počítala kalkulačku emisí a pak si uvědomila, že jsem s tím v pořádku. Dělám hodně aktivit, které to vykompenzují. Vadí mi zbytečný odpad, vadí mi plýtvání, vadí mi zbytečnosti. Létání nevnímám jako zbytečnost, i když vím, že je ekologicky náročné. Nelítám si na krátké výlety, ráda zvolím jinou dopravu, ale abych se vyhnula letadlu vůbec, do toho nejdu.

Promítá se ekologie do způsobu, jak se stravuješ?

Nejím tolik maso. Vyřadila jsem dost druhů potravin, které jsou nesmyslně balené, pak třeba taky mléčné výrobky jím výjimečně. Třeba naposledy jsme měli soutěž s přáteli v nakládání hermelínů. Tak jsem je po sto letech domů koupila, ale jinak je domů nekupuju. Lokální potraviny jsou určitě lepší variantou a pak jsem se naučila kupovat si křivou zeleninu – to je ta méně oblíbená, která pak končí v koši supermarketů.

Připojuješ se k různým hromadným akcím, např. sběr odpadků v lese? Kde se o takových akcích můžou lidé dozvědět?

Doporučuju sledovat iniciativu Ukliďme Česko a Trash Hero CZ. Pár let zpět jsem uspořádala první Úklidový Instameet právě ve spolupráci s Ukliďme Česko. Fotilo se v Prokopáku a zároveň uklízelo. Mělo to úspěch. Akci jsem pak opakovala ještě dvakrát. Tak možná zas brzy.

Máš konkrétní cíl, kterého bys chtěla v tomto směru dosáhnout?

Starám se o sebe. Chci mít kolem sebe hezký prostředí, čisté pláže na dovolené a čistou domácnost bez chemie. Chci mít dostatek vody, zeleně a kvalitních potravin. To jsou moje cíle.

Ochutnala bys maso, které je buněčně vypěstované v laboratoři? Myslíš, že může přijít doba, kdy by potraviny z laboratoře převažovaly?

Ty jo, nad tím jsem zatím nepřemýšlela. Nemůžu teď říct. Nemám o tom nic načteno. Přijde mi trochu divný. Ono toho maso fakt není potřeba moc. Člověk to s přehledem zvládne i bez něj. Ale pokud by to ušetřilo utrpení a nebude to nějaká ve výsledku nedomyšlená záležitost, která nám zhuntuje zdraví, tak proč ne.

Poslední dobou se rozmohl boj zejména proti brčkům, místo plastových se vyrábí třeba bambusová. Víš, jak ekologicky náročná je výroba bambusových?

Na tohle téma vznikají teď taky různý studie a dohady. Přikláním se k názoru, že je ideální držet se hesla „Think GLOBAL, act LOCAL”. Takže jasně, plast je prostě průšvih, chceme jiný materiál. Pojďme zkusit tedy bambus tam, kde roste. U nás to zas můžou být slámky (prostě sláma). Třeba teď jsem objevila slečnu, která tvoří skleněná brčka v ČR. To mi přijde supr.

Troufnu si říct, že v Evropě jsme na tom s ekologií celkem dobře. Sleduješ, jak je to jinde? A jak se popř. dá pomoct s tím, aby toto téma začali řešit i v rozvojových zemích?

Vrátila jsem se před několik týdny z Bangladéše. Třeba tam je to průšvih. Dostal se tam materiál, který v Evropě používáme, který jsme si vymysleli, ale nemají pro něj připravený systém. Netřídí, nemají ani pořádně koše. Jsou zvyklí házet odpad na zem.

Oni totiž ještě před pár desítkami let měli ten odpad velmi eko. Třeba street food se jedlo víc na listech a tak vůbec. To se do přírody vyhodí a v pohodě. Jenže pak přijde jiný obal, ten slouží k tomu samému, ale v přírodě se stejně nechová. Ještě k tomu ho dáš do rukou lidí, kteří jsou velmi často negramotní. Tvrdě makají, jsou neskutečně fit, ale znalosti na toto téma jednoduše nemají. Moje odpověď je tedy vzdělání a pomoc se zavedením systému, když už s tím tedy obchodujeme.

Je dost věcí, které ušetří planetu a můžete je začít dělat doma.

— Weef

Myslíš, že si za globální oteplování můžeme sami, nebo je to přirozený proces?

Podle mě jsme se na planetě dost podepsali. Globální oteplování s tím souvisí.

Jsou lidi otevřeni diskuzi, nechají si věci vysvětlit? Nebo se rvou za svoji pravdu?

Jak kdo. Nebaví mě se s někým handrkovat na sítích. Tam je to úplně zbytečně vydaná energie. Když si ale můžu s lidmi pokecat, většinou s nimi vedu otevřenou diskuzi. Na sítích je ale každej chytrej jak rádio a místo, aby začal u sebe, řeší zbytek vesmíru.

A otázka nakonec – máš tip na 5 věcí, kterými může člověk se změnou začít teď hned, bez větších příprav a nákupů? 

Jasně, tak třeba je dost věcí, které ušetří planetu a můžete je začít dělat doma. Vypínat vodu, když si čistíte zuby, neplýtvat jídlem (ono to zní banálně, ale dost jídla se v domácnostech vyhodí), nákup si nosit ve vlastních taškách, stačí se jen naučit je mít pořád v batohu, kabelce.

Pak láhev na vodu, tu má doma taky každý a u nás je z kohoutku voda pitná. Mega si toho vážím po tom, co jsem cestovala do míst, kde není samozřejmostí. A do pětice třídění odpadu. Má to smysl, není to blbost, a pokud to chcete posunout na další level, dejte šanci kompostu a v bytě vermikompostéru (dá se i vyrobit, netřeba kupovat).