Černé divadlo podle blogerky Babybistro: malé diváky od zážitku „neruší“ děj

S dětmi do divadla? Může to dopadnout všelijak. Alenka v říši divů? Náročné téma. Černé divadlo? Není to pro děti moc těžké na pochopení? Ne, ne a ne! Naopak! Děti divadlo fascinuje, uvědomují si vznešenost této kulturní zkušenosti, rády se slavnostně obléknou a užijí si to jako dospěláci.

A není třeba se bát ani originálních zpracování těžších klasických děl. Blogerka Míša z blogu Babybistro s tříletou dcerou Stelli chodí za kulturou pravidelně a báječně si spolu užily i černé divadlo v Ta Fantastice a o svůj zážitek se s námi podělily. 

Tak princezny a hurá za Alenkou!

Naše rodinka je typická „pražská kavárna“, která netráví víkendy příliš outdoor, ale spíš po kavárnách, výstavách a divadlech. Většinou jednou za půl roku nakoupím lístky na řadu představení, rozplánuji je v diáři svého muže a pár dní předem natěšeně chystám Stellinku. A tak jsme obě natěšené.

A někdy přijdou neočekávané okolnosti, jako třeba teď, kdy muž nečekaně musel odjet, a tak jsme s sebou přibraly kamarádku s dcerou. Byl to pro ně malý princeznovský večírek, už samotná účast té druhé zvedala míru nadšení do vysokých otáček. A když připočítáte ještě šatičky…

Ta Fantastika hraje do karet těm, kteří nejsou zrovna milovníci plánovaní. Vlastně stačí s platným voucherem přijít kdykoliv, hraje se každý všední den od 19. hodin.

Představení je zaměřené i na cizince, o čemž svědčí nahaněč před divadlem. Z recenzí jsme věděli, že text při úvodní sekvenci je jen v angličtině a španělštině, takže jsme zklamaní nebyli. Holčičky trpělivě seděly na podsedácích, ve čtvrté řadě, před námi už bylo prázdno, jinak divadlo bylo zaplněné tak ze 70 procent. Češtinu jsme ze zadních řad slyšeli také, převažovala španělština.

Byli jsme už na baletu, klasické činohře i na operách, ale černé divadlo pro nás bylo novinkou. Vítanou. Stelli se vůbec nemusela soustředit na slova, stačilo jí jen vnímat děj. Příjemně mystický, občas veselý až lehce ztřeštěný díky klaunům, hltala barevné kulisy, zpomalené pohyby, létání, u něhož předsunula napjatě bradičku o pár centimetrů kupředu a lehce přiotevřela pusinku. K zulíbání! Ještě se sluší dodat, že spíš než o děj se jednalo o jednotlivé výjevy, takže se opravdu jen stačí dívat, co se na jevišti odehrává. Za zvuků hudby – za mě bodovala melodie Petra Hapky z mého oblíbeného filmu Krakonoš a lyžníci.

Uznávám, že začátek byl lehce rozpačitý, umělcům víc než činohra v kulisách staré Prahy (na fotografiích) seděly právě prvky černého divadla. Představení trvalo 45 minut, po krátké přestávce (překvapivě řada lidí zůstávala na oněch 10 minut sedět na svých místech) na džus nám odhalili, jak černé divadlo funguje. Myslím, že právě tuhle část děti (alespoň ty naše malé) vstřebávaly nejméně. Nás dospělé zase zaujala, i když samozřejmě tušíte, jak to tak funguje, zhasínání a rozsvěcení odhalilo všechno, někteří si to dokonce mohli jít zkusit a vzlétnout jako Alenka. A všichni s radostí bouchali do velkého nafukovacího míče, který „černí“ pánové házeli do publika, které si s sním pinkalo.

Možná někdo bude chtít odcházet pod rouškou tajemství, jak se to vlastně celé odehrálo, nás zase bavilo si o všem povídat. A jestli si chcete výlet ještě víc zpestřit, dejte si poblíž trdlo. Plněné krémem a polité čokoládou. Ať je to výlet do centra s pověstnou sladkou tečkou na závěr.

Chci navštívit černé divadlo v Ta Fantastice!